Míšní stimulace Abbot (Spinal Cord Stimulation – SCS)
Neuromodulační léčba neuropatických bolestí (především dolních končetin a zad) spočívá v zavádění stimulačních elektrod do pateřního kanálu v blízkosti zadních míšních provazců nebo do těsné blízkosti periferních nervů a jejich elektrické stimulaci na tyto elektrody napojeným a implantovaným generátorem impulzů. Pacient zapíná a vypíná stimulátor a nastavuje intenzitu stimulace pomocí vlastního bezdrátového ovladače. Jedná se o vratnou nedestruktivní metodu, která je vhodná pro léčbu jinak neztišitelných neuropatických bolestí, ale která by měla předcházet nevratné destruktivní metody (např. rizotomie). V ČR je tato terapie prováděna od roku 1996, je plně hrazena pojišťovnami a v současné době jí nabízí 8 center. Kandidáti musí splnit řadu indikačních kritérií a projít sérií vyšetření. K roku 2013 je v ČR implantováno cca 500 pacientů. Klinický i ekonomický přínos míšní stimulace je potvrzen řadou studií.
Pro pacienty
Implantace míšního stimulátoru se provádí ve dvou fázích během kterých je zaváděna jedna či dvě elektrody do epidurálního prostoru. Vlastní výkon začíná správným uložením pacienta v poloze na břiše. Poté se provádí preparace v určené oblasti páteře s následným zavedením elektrody do epidurálního prostoru pod RTG kontrolou. Po definitivním umístění elektrody se napojuje propojovací kabel od elektrody k zevnímu neurostimulátoru, který pacient sám ovládá běhěm zkušebního období (5 – 10 dnů). Za úspěšný průběh této části zákroku se považuje mimo jiné pocit “brnění” vyvolané externím zkušebním stimulátorem, které pokrývá většinu bolestivé oblasti a pacient je vnímá jako příjemné. Po úspěšném ukončení zkušební fáze nastává fáze druhá. Jedná se výkon v úplné narkóze při kterém se provede upevnění elektrody pomocí fixačního systému, který zamezí jejímu pohybu a zachová určenou polohu. Propojením elektrody s prozatímním zevním stimulátorem pomocí prodlužovacího kabelu je systém připraven. Stimulátor pacienta je následně naprogramován tak aby následná léčba byla co nejefektivnější, tj. aby bylo dosaženo maximálního klinického efektu při co nejměnší spotřebě energie stimulátoru. Nakonec je pacient poučen o zacházení se stimulátorem (zapínání a vypínání, řízení intezity a volba programů) a o nutnosti dodržování dočasných nebo trvalých omezení (vyvarování se některých pohybů a sportovních aktivit).